THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spomedzi nových tvárí slovenskej tvrdej rockovej či metalovej scény sa aktuálne hlásia bratislavskí LATERAL PRESENCE, pôsobiaci v zmiešanej päťčlennej zostave s vokalistkou Mirou, bubeníčkou Božkou, basákom Michalom a gitarovým tandemom Pete & Gróf. Koncom mája tohto roku debutovali so štvorskladbovým EP nazvaným „B-Side“, ktoré na štvrťhodinovej ploche prináša hudbu, kapelou samotnou označenú ako alternatívny metal. V podstate s tým možno súhlasiť, ku klasickým či extrémnym metalovým žánrom majú LATERAL PRESENCE dosť ďaleko.
Tvorba tohto kvinteta sa dá opísať ako svieža, svižná, niekedy vyslovene energická, občas agresívne šľahajúca tvrdá rocková až metalová záležitosť, v ktorej však na druhej strane nie je núdza o uvoľnené, náladové pasáže. Tie nevyznievajú nejako vyslovene moderne postrockovo melancholicky a rozviato, skôr tam počuť odkaz 90. rokov a grunge – možno trochu ALICE IN CHAINS zahalených do kvalitného rockovo-metalového znenia. Skupina zaujme kvalitnými kompozíciami, dobre pracujúcimi s výbušnosťou, naliehavosťou i zasnenosťou, šikovným hudobníckym kumštom, príjemnými vyhrávkami a dravým vokálom, za ktorým by ste na prvé počutie dievča možno ani nehľadali. Naozaj sľubný debut a ďalší klinec do truhly s tvrdením, že na Slovensku nevychádza dosť novej domácej rockovej tvorby na to, aby sa „hľadači talentov“ v tunajších rockových rádiách mohli prestať trápiť s „kua chlapi, neni čo hrať, dáme dačo od Joža?“
7 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.